close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

D&C Sprouse - Story - 3.díl

25. srpna 2011 v 17:31 | \*JaneVaness*/


"Ale no tak. To by udělal přece každý. Nemusíš za to děkovat. A děkuju i za Colea, za to jak si nám pochválila náš dům, ale to mají jen naši rodiče dobrý vkus." řekl Dylan a roztomile se usmál a Kristie s ním. "No, nemyslím si, že by to udělal každý, ale na tom nesejde. Tak dobrou noc ty vtipálku." "Dobrou…zatím pro tebe nemám žádnou přezdívku." usmáli se oba a šli spát. --- DALŠÍ DEN RÁNO --- Dylan se vzbudil jako první, tak šel udělat snídani. Cole se vzbudil asi půl hodiny potom. Dylan udělal snídani i pro Kristie, tak šel se snídaní nahoru k ní do pokoje. "Dobré ráno Kristie, udělal jsem pro tebe…" zastavil se a nevydal ani hlásku. Chvíli tam stál a pak si to teprve uvědomil. Kristie byla pryč. Dylan se rozhlédnul po pokoji a našel na její posteli dopis. "Dylane a Cole, nechtěla jsem vás dál obtěžovat, je mi to divný tady být, když jsem pro vás já nic neudělala. To prostě nemůžu. Ale děkuji vám ještě jednou za tu jednu noc, co jsem tu mohla přespat. Nevěděla jsem jak se vám za to odvděčit, tak jsem radši odešla. Neberte si to špatně. Jste opravdu milí a hodní kluci. Kristie." se slzami v očích dočetl Dylan. "Bože, co když se jí něco stane..?! To nemůžu přece dopustit..! Musím ji najít..!" řekl vystrašeně Dylan. Rychle seběhl schody dolů. "Brácho, kam tak spěcháš…?" ptal se udiveně Cole. "Kristie utekla...! Na tady máš ten dopis a pochopíš víc. Teď ji musím najít než se jí něco stane..! Zatím se měj Cole." Hned jak to Dylan dořekl, tak otevřel dveře a utíkal ven. Před domem se ještě zastavil. "Počkat, kam by tak asi šla…" přemýšlel Dylan. "Daleko nebude…jenže kam šla… vzdech si smutně Dylan a pomalu to vzdával. Ale pak ho něco napadlo. "Včera říkala, že předtím byla v lese, tak třeba tam chodí ráda. Zkusím to. Možná tam bude." řekl si odhodlaně a utíkal k nejbližšímu lesu. V polovině cesty začalo pršet, ale to ho nevyvedlo z míry a běžel dál, čím dál rychleji. Za nedlouho doběhl k lesu. Na chvíli si sednul a odpočinul si. A za 5 minut zase běžel dál. Prohledal každý kout lesa. Nikde nikdo. Jen ticho, které doprovázelo padání kapek na rozmočený sníh a zem. "To není možný, někde tu přece musí být nebo jsem se spletl." stékaly mu kapky deště a slzy po tvářích…byl celý mokrý od deště a vyčerpaný. Už to opravdu pomalu vzdával. Jenže v tom si vzpomněl, že v lese je strom, kam někteří lidé chodí odpočívat a tam ještě nebyl. "To je poslední naděje, že ji najdu. Jestli nebude tam, tak to vzdávám." řekl si v hlavě Dylan a pospíchal ke stromu. Už dobíhal k místu kde je strom. Zastavil se. Kristie tam byla. A brečela. Dylan byl rád, že ji našel, ale zároveň smutný, že pláče. Schoval se za blízký strom a pomalu postupoval blíž a blíž k ní. Už byl skoro za ní. Kristie slyšela nějaké kroky, tak se otočila, ale nikdo tam nebyl. "To se mi určitě jen zdálo." Utřela si slzy a otočila se zpět. Dylan se z hluboka nadechl a přistoupil k ní. "Kristie, já…" Kristie se lekla a rychle se otočila. "Dylane, ehm, co tady děláš..? A jak jsi mě našel..?" …POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.

1.část→ Here
2.část→ Here
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama