Cole otevřel dveře do limuzíny a Dylan pomohl Kristie dovnitř. Byla totiž celá promrzlá. "Tak pojď Kristie, sem se posaď." ukázal Cole. "Bene, zavez nás do našeho domu, prosím." zavolal Dylan na řidiče a jeli. "Tak Kristie, jak ses tam vůbec ocitla..?" zeptal se Cole. "No, vlastně jsem šla lesem. Najednou začala sněhová vánice a já jsem se rozhodla jet stopem. Jenže ten muž co mě chtěl odvézt domů, tak místo toho aby mě tam dovezl, mě chtěl dovézt úplně někde jinde a nakonec mě vyhodil z auta na chodník. Pak sem si lehla na lavičku a usnula jsem." "Ou, no hlavně, že jsi v pořádku." řekl s úsměvem Dylan. A nehledají tě náhodou rodiče..?" zeptal se Cole. "Ne, víte…Já nemám rodiče. Od svých 3 let jsem byla v děcáku. Ve svých 8 letech si mě vzali pěstouni. Jenže jednou ráno jsem se probudila a oni byli pryč. Jakoby se po nich slehla zem. Od té doby bydlím sama, ale nikdo se o tom nesmí dozvědět nebo bych šla určitě zase do děcáku." odpověděla Kristie a začala brečet. Ale no tak, Kristie nebreč. Už je dobře. Jsi tu s námi a neboj nikomu to neřekneme. Zatím můžeš zůstat u nás doma." utěšoval ji Dylan, objal ji a Cole jen přikyvoval a hladil ji po vlasech. Za chvíli byli u jejich domu. Vystoupili z limuzíny a šli dovnitř. "Panebože, tady bydlíte..? zeptala se s údivem Kristie. "Jo, tady bydlíme. Nelíbí se ti tu..?" řekl Dylan. "Ježiši, jak se na to můžeš vůbec zeptat..?! Je to tu překrásný..! Nikdy jsem nic takovýho neviděla, možná jen v televizi." "No jo, naše sídlo. Koupila nám ho před třemi lety naše máma k narozkám. chlubil se Cole. "Tak jo trochu tě tu provedu, abys věděla kde je jaký pokoj a tak." řekl Dylan, chytil Kristie za ruku a oba se na sebe usmáli. "Tak dobře, je už celkem pozdě, jdu spát. Tak dobrou lidi." rozloučil se Cole a šel do svého pokoje. "Dobrou..!" řekli společně Dylan a Kristie a šli po schodech nahoru. Provedl ji celým domem a i zahradou. A nakonec jí ukázal její pokoj. "Tady je tvůj pokoj Kristie. My tu máme 2 pokoje pro každý případ kdyby tu měl někdo přespat. Jeden pro holku a jeden pro kluka. Je se vším všudy. Doufám, že se ti líbí. řekl Dylan. Blázníš..?! "Celý dům je přenádherný, jak z nějaké pohádky..! A ten pokoj..? Prostě nemám slov a ty se ještě ptáš..? Žádný jiný slovo se k tomu nehodí…WOW..! A zapomněla jsem tobě i Coleovi poděkovat za to co jste pro mě udělali. Vyřid to i Coleovi prosím. Vážně, děkuju vám moc oběma, že tady můžu být." Poděkovala Kristie…POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
1.část→ Here













skvělý!! už se těším na další :)