Bylo jednou jedno zimní odpoledne, a Kristie se vydala na menší procházku na své oblíbené místo. Byla sobota, tak proč ne. Sněhové vločky pořád dopadali na zem, ale najednou začal foukat silný vítr. Stromy se kymácely ze strany na stranu a byla čím dál větší zima. Kristie právě šla lesem a domov byl moc daleko, tak se rozhodla jet stopem. Za pár minut byla velká zima, ale Kristie to nevzdala a pořád doufala v to, že někdo tou cestou pojede. A opravdu přijelo auto. "Tak to je moje poslední naděje." řekla si potichu. Stopovala jak to jen šlo a nakonec auto zastavilo. Dveře se otevřely a muž sedící v autě spustil: "Dobrý den, devče. Co tady děláš v takové zimě..? Zabloudila si snad..?" "No, ne tak docela, ale…" odsekl muž :"Není čas na vysvětlování, vysvětlíš mi to až v autě, abys tu nezmrzla." Kristie souhlasila a nastoupila do auta. "Tak kde bydlíš..?" zeptal se muž. "Je to jen blok odtud, ale je to celkem slušná dálka." "Aha, tak dobře. Zavezu tě tam." Asi po 15-ti minutách cesty si Kristie všimla, že je úplně někde jinde než v okolí svého domu. Hned vykřikla: "Pane, ale můj dům jste asi už dávno přejel..!" "Tak, hele kočičko, nic jsem nesliboval, takže buď zticha." "Ale kam mě to vezete..?!" "Uvidíš, kotě." "Přestaň mi říkat kotě nebo kočičko a hned mě pusť ven..!" "Víš co..?! Já tě hodím sem na chodník jestli nebudeš zticha…!" "Pusťte mě sakra ven..!" "Dobře, jak chceš." dořekl muž, hodil ji na nejbližší chodník a odjel jak rychle to šlo. Byla pořád hrozná zima a Kristie měla jen mikinu přes tričko. Sundala si mikinu, lehla si na protější lavičku a hodila ji přes sebe. Dylan a Cole právě vycházeli z kavárny poblíž Kristie. Moc se nezastavovali, aby je nezastihli paparazziové. Jenže najednou, Dylan uviděl na lavičce dívku. Třásla se zimou. "Cole, podívej támhle leží nějaká dívka..!" "Dylane, my musíme, ale rychle pryč než se o dozví paparazzi, že tu jsme." "No tak, přece jí tu nemůžeme nechat..!" "No dobře, ale rychle." Dylan k ní rychle přiběhl a začal ji probouzet. Kristie otevřela oči a viděla před sebou osobu. "Kdo jsi..?" zeptala se, protože byla rozespalá a viděla rozmazaně. "Já jsem Dylan. Dylan Sprouse. A za mnou je můj brácha Cole. Jsi v pořádku..?" "Asi ano, ale je mi hrozná zima." "No tak Dylane..! Pohni nebo nás někdo uvidí..!" odsekl Cole. "No jo, dobře." "Počkej a jak se vlastně jmenuješ..?" zeptal se ustaraně Dylan. "Já jsem Kristie. Počkej, Dylan Sprouse a Cole Sprouse…? To jako vážně..? zeptala se zaskočeně. "Jo, to jsme my, ale prosím potichu, nekřič naše jména, skrýváme se před paparazii." řekl Cole a radši se podíval jestli někdo nejde kolem. "Tak jo, pojď s námi do limuzíny, všechno nám povíš." řekl Dylan, sundal si svoji bundu a přehodil ji přes Kristie, aby se zahřála." "Neblbni, vždyť ti bude zima..?!" vyhrkla ze sebe Kristie. "Ale nebude, odtud je to k limuzíně kousek, neboj." řekl Dylan. Rychlým krokem šli k limuzíně…POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.
(No jo, první díl je nic moc, ale ono se to časem v dalších dílech celkem zlepší a bude to dobrodružství, romantika i zábava.)












